Je přirozené, že když se v našem životě objevují nové věci a nové situace, tak pociťujeme určitý strach. Během let jsem začala v sobě budovat průbojnost a tento strach už téměř necítím. Každý člověk s postižením se ocitá před volbou, jakým způsobem prožije svůj život. Jsou dvě možnosti, buď tento člověk přijme fakt, že potřebuje pomoci, přizpůsobí...
Člověk na vozíku si myslí, že se nemůže zamilovat, a když už ano, tak jenom, když hraje roli někoho milenky. Já jsem se však zamilovala.
Tento příběh bude o tom, jak jsem s Marií žila a co jsme spolu všechno prožili. Marie byla v ústavu moje vychovatelka. Také byla mojí klíčovou vychovatelkou, což znamená, že měla na starost plánování mého vzdělávání, volného času a řešení případných problémů a tak dál. Marie nás nebrala pouze jako klienty, ale jako její vlastní děti. A taky to...
Každý člověk pracující v sociálních službách, musí alespoň trošku vychovávat lidi, které má na starost. To v souladu s kodexem, který je součástí ústavních pravidel. Marie dobře věděla, že to u mě docela dobře nepůjde. Každý všední den se muselo odejít do školy nebo do dílen. Já jsem chodila do školy, ale když začaly prázdniny, tak mě chtěli dát...
Život v ústavu pro mě byl velmi monotónní. Především o víkendech, když jsem nechodila do školy ani na kroužky. Víkend byl velmi striktně rozdělený podle časů, ve kterých se jedlo. V 9:00 byla většinou snídaně. V 11:30 byl obvykle oběd. V 15:00 byla svačina. A v 17:00 byla večeře. Říkali jsme tomu výkrmna a asi chápete proč. Já jsem většinou...
Jak jsem už psala, že mě dali do Rodinky, tak slečna vychovatelka, která mě měla údajně ráda, mě ve skutečnosti šikanovala. A to takovým způsobem, že mi říkala, že jsem tlusté prase. Bylo jí v rozmezí 25 až 30 let. Také mi říkala, že se se mnou nikdy nikdo nebude tahat. Ještě mi říkala, že mě má moc ráda....
Pocházím z Děčína. Když jsem měla nastoupit na první stupeň, inkluze a ani školy pro děti se speciálními potřebami v mém rodném městě neexistovaly. Rodiče mě museli proto dát do ústavu v Liberci. Pro obě strany to bylo těžké rozhodnutí, protože mi bylo sedm. Při nástupu jsem já i moje máma brečely. Po sedmi letech péče rodičů jsem si musela...
Myslíte si, že je handicap jako handicap? Není. Pokud máte nějaký handicap, měli byste se naučit s ním žít. Myslím si, že kdybych měla mentální retardaci a handicapované tělo, tak by se mi žilo lépe. Setkávám se s tím každý den, protože bych věci mohla dělat sama a nemusela bych být odkázána na pomoc asistujících lidí. Nemusela bych čekat, až...