Zdenička
Budu vám vyprávět o Zdeničce, co jsme spolu všechno zažily. Zdeničku jsem poznala, když mi bylo jedenáct let. Bylo to trošku netradiční seznámení. Zdenička mně dostala hned první den v práci. Mně bylo ten den špatně a hned jsem ji poblinkala. Tak vypadalo naše seznámení 😊. Zdeničku jsem naučila, jak se mnou pracovat, jak mně posadit a prostě všechno. Se Zdeničkou jsme zažily spoustu srandy a staly se z nás dobré kamarádky. Jezdily jsme spolu na tábory a tam jsme dělaly procházky. Vždycky ta procházka obnášela jednu otázku "Máš telefon, klíče, foťák, brejle a peněženku?". Zdenička furt něco zapomínala, takže jsem ji to musela připomínat, a dělaly jsme si z toho srandu. Vždycky, když jsme někam šly, tak jsem ji to připomínala. Otázka zlidověla. Když Zdenička odcházela, tak mi udělala fotku do rámečku a tam bylo napsáno "Kde mám ten krásnej svetr?" a pod tím bylo napsáno "Klíče, telefon, foťák, brýle, peněženka". Abych vysvětlila ten svetr, tak jsem měla takovej zelenej svetr s kytkou a Zdeničce se hrozně líbil. Tak jsem ji slíbila, až mi bude malý, že ji ho daruji. Jenomže jsem ji ho dala dřív, protože odcházela a já jsem to obrečela. Se Zdeničkou jsme zažily i méně radostní chvíle. Třeba že jsem byla nemocná a Zdeničku poslaly se mnou do nemocnice na rentgen. A tam ji se mnou nechtěli pomoct, řekli, že ji nepomůžou. Anebo taky, když jsme psaly stížnost na jednu vychovatelku, která mně šikanovala.
Se Zdeničkou, když to jde, tak se sejdeme. Třeba když jsem byla v Liberci na odlehčovací službě, tak za mnou přišla na návštěvu se podívat, jak vůbec vypadám a co je nového. A když už nejezdím do Liberce, tak se slyšíme přes telefon a probereme všechno. Slíbila mi, že až to bude možné, tak za mnou přijede do Prahy. Na to se moc těším.
Zdenička dobře ví, že co jsi vymyslím, tak to dotáhnu do konce. Jednou jsme si volaly a já ji říkám, že píšu blog a poprosila jsem jí, jestli by si to nemohla přečíst. Zdenička jsi to přečetla a řekla, že to je pěkný. A říkala mi, že bych to mohla posunout dál... Jelikož jsem měla stejný nápad, ale nemyslela jsem ji, že tyto články jsou fakt pěkný, tak jsem nad tím furt přemýšlela a řekla jsem si, proč ne. Já jsem taková i když jsem na vozíku, tak chci pomáhat. Zdenička, jak mi to říkala, tak jsem ji odpověděla, že to dotáhnu do konce. Ona na to, že to ví, jinak by mi to neříkala. Zdenička je ke mně upřímná, tak vím, že to neříká jenom tak, protože to píšu já. Já vím, když se jí něco nebude líbit, tak mi řekne, takhle ne. Jelikož jsme se bavily, že mi s tím pomůže. Já jsem zvědavá, co mi nechá a co ne. Se Zdeničkou moc ráda spolupracuji. Tak uvidíme, jak to půjde. Třeba já se už na to těším a myslím si, že vy se můžete taky těšit.