Pohled

Dobrý den, ahoj, předem se omlouvám hlavně si myslím, že tímto příspěvkem naštvu svoji rodinu. Ale potřebuji to říct všem. A i proto, že jsem na ten blog napsala, že tam bude všechno. Jak víte, kdo mě sledujete už nějakou dobu, tak jsem normální holka, ale taky nemám problém napsat, co si myslím ... A co mě vytáčí, teď si budete myslet, že jsem sobecká, ale nejsem. Jenže se nechci účastnit ničeho co mi evokuje svoje minule vzpomínky.

Moje máma si našla přítele, a to mi je úplně jedno. A vždycky si s ním volá několik hodin a já to slyším a furt mi říká, že je úplně jiný, ale to mi je jedno, protože i když to bylo patnáctého 3 roky, tak jsem prožila nejkrásnější 10 měsíců z mého života s chlapem, kterého mám bohužel furt hrozně ráda. Ale už se nekontaktujeme. Už dělám všechny věci jinak, aby mi to nepřipomínalo jeho.

Ale pak přijede máma a začne mi říkat, jak je hodný a ze mě chce poznat. Ale já si pak říkám ty vole, jsem ráda, že je šťastná, ale pak si uvědomím, že jsem na vozíku a nemůžu nikam utéct a chtěla bych něco rozbít, ale nemůžu, protože nepohnu ani rukama, nebo pohnu, ale ne jak bych chtěla.

A pak mi přijde kamarádka, která mi říká, pojď založíme seznamku a já to pak nevydržím a já ji říkám, já žádnou seznamku nechci, založ si ji sama.

Pak to trvá týden, než se srovnám, ale v neděli musím domů kvůli doktorům a vůbec se mi nechce. Omlouvám se ještě jednou, že to píšu, ale už jsem to musela dostat ze sebe ven, děkuju moc.

A vám přeju hezký den.