O Písmákovi

Nejdříve jsem články, které jsem napsala, dávala jenom na facebook, a na ty moje webové stránky https://www.kristyna-kolencikova.cz/. Chtěla jsem, aby se to rozšířilo i mimo sociální sítě, tak jsem se bavila s jedním dobrovolníkem o tom, že píšu a že bych to chtěla rozšířit tak mi říkal, nevím jestli to ještě existuje, ale existovala taková stránka kde lidi píšou básničky a příběhy, jmenuje se to "Písmák".

Jelikož jsem nevěděla, že to bude mít takový ohlas, tak jsem si to nechala projít hlavou, i jsem volala svému bývalému vychovateli, o kterém vím, že taky píše básničky, a tak jsem se ho ptala, jestli je to dobrý nápad to pověsit zrovna na tu stránku. Řekl, že to mám zkusit, ale ať počítám s tím, že ty autoři jsou, nebo byli, přísní.

Jelikož jdu po všem po hlavě, ničeho se nebojím, tak jsem to tam začala publikovat.

Ty ohlasy jsou kupodivu dobrý, až se sama divím, i když mi občas napíšou, že neodpovídám na komentáře pod články, tak jim vysvětluji, že můžu odpovídat jenom když u sebe někoho mám, kdo mi pomůže napsat komentář. A to je většinou jednou týdně, mám na to vyhrazené dvě hodiny, zkontrolujeme komentáře, když je tam nějaký komentář, tak na něj odpovím, a dáme další příběh zveřejnit. A napíšeme nový příběh.

Dříve jsme na Písmáka zveřejňovali až na konci toho vyhrazeného času a jelikož mi párkrát napsali, že jak už jsem říkala, že neodpovídám na komentáře, tak jsme to udělali takhle naopak.

První článek, který jsem dala na Písmáka byl "Žít s handicapem" a bylo to v červenci minulého roku. Je to taky jeden z článků, který si otevřelo nejvíc čtenářů. V současné době tam již mám čtyřicet článků. Takže bych to zhodnotila asi tak, že to byl dobrý nápad 😊