Nástrahy a potíže
Dneska budu psát jaké problémy a situace musí řešit lidé na vozíčku. Možná vám to přijde absurdní, řeknete si, proč to vůbec píše, někoho to třeba nezajímá, ale třeba někdo se najde a myslím si, že každý z nás řeší nějaký problém, velký či malý. To, co vám budu teď popisovat, se může lidem bez handicapu zdát jako maličkost, ale pro lidi s jakýmkoliv handicapem, to může být velký problém. Člověk s handicapem musí si naplánovat každý den, aby měl asistenta, ale o tom jsem už psala. Ale nepsala jsem třeba o tom, že když jdeme ven, tak musíme mít naplánovanou i cestu přesně kam jdeme a jak pojedeme, protože ani zdaleka ne všechny cesty jsou bezbariérové. Takže musíte mít každou minuty naplánovanou tak, abyste stihli přejet z bodu A do bodu B, ale jak tušíte, tak se to nedá naplánovat úplně do detailu, jelikož vám může ujet metro nebo když nejede výtah tak se tomu musíte přizpůsobit na místě, ale to se vám pak všechno posune. Existují různé stránky, nebo aplikace, které by měly informovat o tom, jaký výtah jezdí nebo ne, nebo jestli výstup z metra je bezbariérový, na to se ale nemůžete spolehnout, protože je moc neaktualizují. Když už zvládnete metro a výtahy, tak nikdy nevíte, jestli je třeba chodník bezbariérový na obou stranách, může to znamenat, že na ten chodník najedete, ale už na druhém konci třeba nesjedete a musíte se vracet na začátek. Podle mě je lepší jezdit po kraji silnice, abyste se tomu vyhnuli, ale samozřejmě musíte dávat pozor, aby se něco nestalo. Co máme tedy dělat, když se potřebujeme někam dostat? Musím ale říct, že Praha je na tom líp, než třeba Děčín odkud pocházím. Když s mámou chodíme ven, tak jdeme fakt raději po té silnici, protože tam jsou třeba popelnice uprostřed chodníku, takže buď si máma musí udělat cestu, abychom vůbec projeli, nebo jak už jsem napsala, tak se musíme vrátit zpět, protože tam není sjezd. To mi fakt nejde do hlavy, jak někdo může opravit třeba chodník, na jeden konec dát bezbariérový sjezd a na druhý konec ne. To je jedna situace z mnohých, co my musíme řešit. Další situace je, když vám vypadne asistent, v tomto případě musíte třeba ze dne na den řešit, kdo vám přijde pomoct nebo pohlídat na noc. Když jako já potřebujete asistenci na noc, a to já mám velkou výhodu, že mám soukromé asistenty, které platím já, tak musím obvolat všechny moje soukromé asistenty. Když náhodou nikoho neseženu, tak buď poprosím spolubydlící nebo zavolám do agentury a řeknu, že jsem nikoho nesehnala, tak se pokusí někoho sehnat. Zatím to vyšlo, ale kdyby bylo nejhůř, tak musím zavolat mámě, aby přijela na noc, ale to se mi ještě nestalo.