Můj běžný den

Dneska jsem se rozhodla, že vám popíšu můj běžný den, abyste měli představu, jak to v mém běžném dni vypadá. Když nikam nemusím, vstávám v půl desáté a podle toho, jak mám naplánovanou asistenci, tak všechno musím vymyslet, abych všechno stihla. Asistent ke mně přichází v půl desáté, buď se jdu vysprchovat nebo mě převlíkne a dá na vozík. Poté co mě posadí na vozík, tak mi musí dát stoleček a přivázat ruku, protože mám samovolné pohyby a ovládat umím jenom jednu ruku. Poté si udělám snídani, respektive si řeknu asistentovi, co mi má připravit, a jak mi to má připravit. Podle toho, jak to s asistentem stíháme, tak po snídani děláme ještě něco, co v ten den potřebuji, třeba dát vyprat, připravit oběd, nebo dát Emě seno. Když asistent odchází, tak mi zapne televizi nebo když už je zapnutá, tak mi ji natočí abych na ni viděla, dá mi telefon na stoleček a podle toho, jak je nabitý, tak mi zapne powerbanku, aby se mi ten telefon nevybil, když jsem doma sama.   

Bude to znít blbě, ale telefon je pro mě důležitý komunikační prostředek, na kterém jsem v podstatě závislá, protože mi umožní dovolat se ostatním lidem, ale i zavolat si pomoc, když je potřeba. 

A zároveň mi zajišťuje svobodu, můžu si dělat na mobilu co chci a nikoho k tomu nepotřebuji, jako je koukat se na film, nebo si ho prostě můžu zapnout, protože na televizi nemůžu, respektive můžu ale k tomu potřebuji zas druhou osobu, aby mi ji přepnula. Na mobilu můžu taky komunikovat s lidmi, nebo vyhledávat co zrovna potřebuji. A ještě, než asistent odejde, tak mi dá napít.