Virtuální svět

21.04.2022

Dneska budu reagovat na to, jaké je těžké s někým komunikovat jenom přes sociální sítě, když toho člověka znáte několik let, normálně spolu chodíte do školy několik let a pak se odstěhujete do Prahy a každý říkal počkejte, vás ta Praha změní. A já jsem tomu nevěřila, když to říkali a teď už mám jiný názor, jako všichni ostatní.

Já jsem se tolik nezměnila, ale hodně se posunula dopředu, když jsem se odstěhovala z internátu do spolubytu, tak to byl největší posun ohledně samostatnosti. Musím si už zařizovat všechny věci sama, ano, pomáhá mi v tom i moje máma, je to taková spojka mezi Děčínem a Prahou a když něco potřebuji, jako recepty na léky, nebo když potřebuji něco od doktora, jinak se starám o Emu, uklízím, vařím, prostě všechno, co patří k životu.

Občas jsem si psala s jedním kamarádem, myslela jsem si, že je to kamarád, díky tomu, co jsme spolu zažili, ale asi ne takovej, protože jsme si normálně psali, já jsem to myslela normálně, ale on mi pak napsal, že ho vydírám, že nechápu, že chodí do práce. On občas jezdí do Prahy za kamarády a už mi píše takové pohádky, až bude mít čas, že se staví, nebo že je hnusně, že nebude v Praze. Došlo to do fáze, že on mi psal docela správy, že jsem si připadala jako blbec, přitom já jsem to tak nemyslela, jelikož jsem mu tři krát napsala, že kdybych mohla tak za ním přijedu, když on nepřijede, ale já jsem mu chtěla ukázat, že to každý máme trošku jinačí. Že on je mobilní, ale já o něco méně. Takhle to trvalo asi dva měsíce, když jsme se takhle dohadovali. Ale teďka to již došlo do takové míry, když on mi napsal, že furt něco nechápu, že on chodí do práce a já sedím jenom na facebooku.

Já bych si s ním ráda promluvila osobně, ale jak ho znám, tak to je pro něho moc velká námaha, abychom si to vyříkali do očí. Na počítači je každý silný, tak uvidíme a jak jsem už říkala, on raději pojede za kamarády než za mnou si to vyříkat, protože to fakt ne, anebo mi bude říkat, že to nenapsal, že za to můžu já, nebo že jsem to nepochopila, to je jeho nejoblíbenější věta 😊, nebo že jsem to napsala já.

Tak jsem vám chtěla ukázat, a poprosit, i když jste na toho člověka naštvaný, nebo já nevím co, tak mu nevyčítejte něco, co je jediná jeho radost, když může být úplně samostatný, nebo víte, jak na tom je, protože tím můžete ublížit člověku úplně nejvíc, a ještě když ho znáte.

A když jsem si ho blokla, tak jsem mu ještě napsala email, abych mu to vysvětlila a najednou mi napsal, že chtěl přijet až bude v Praze a pak napsal, to asi ne ... tak asi ne. Ale já už tomu nevěřím, uvěřím tomu až bude stát u dveří, ale tomu taky věřím, jako že budou bílé Vánoce 😊.

is loading comments...