Co by mě potěšilo?

Když jsem byla mladší, vždycky jsem si chtěla najít partnera a mít děti. Každý si myslí, že někoho potřebuje po partnerské stránce i já jsem to takhle měla, i já jsem se toho trošku bála být sama do konce života, ale teď si to užívám. Nemusím se nikomu zpovídat s kým a kam jdu, čekat na někoho, kdo si na mě udělá čas, i do kina můžu sama, prostě mi to tak vyhovuje. I když moje kamarádka mi říká, že měla by sis někoho najít, vždyť jsi hezká holka, ale já teď, po tom, co jsem zažila, nikoho nechci. Kdo čtete můj blog, tak víte proč. Ale neříkám, že se to třeba za patnáct, dvacet let nezmění. Ale teď určitě ne. Já jsem spokojená, že jsem v Praze, a to mi stačí.

Postupem času a díky tomu co jsem zažila, jaký mám teďka pohled, jsem spíš ráda, když si můžu uvařit, když se můžu starat o Emu, když za mnou přijde rodina, kamarádi, nebo když jdu za kulturou.

Určitě mi dělá radost takový blbosti jako jsou složení puzzle, upečený chleba, když se mi povede jídlo, nebo když si něco můžu koupit pro sebe nebo pro někoho, když můžu někomu udělat radost, prostě každý člověk to má individuální. Někomu dělá radost drahé auto, nebo mít hodně peněz pro vlastní potřebu, to mě samozřejmě taky, ale hodně peněz potřebuji spíš na osobní asistenci. To by mi udělalo radost, nechci si stěžovat na peníze, ale ten náš systém je tak složitý, dovoluji si říct, nespravedlivý v určitých směrech.

Co mám ráda je určitě elektronika, protože mi umožňuje určitou svobodu. Protože můžu ovládat jenom dotykové telefony, tak by mi udělalo radost, kdyby bylo všechno připojené na telefon, že bych řekla "Teď potřebuji uvařit" a zmáčkla bych třeba čudlík-zapni troubu, zamíchej brambory s masem, hoď tam pepř, sůl, a tak podobně. Svět se neustále vyvíjí, tak si myslím, že za nějakou dobu, budou jistě takové vychytávky více dostupné a za pár let bude ještě víc možností, než je teď.

Já osobně mám dva sny. Jeden je mít svůj baráček, samozřejmě tam mít zahradu, psy, Emě přizpůsobit jak dům, tak zahradu, aby tam mohla svobodně běhat, a mě samozřejmě taky. Hodně se mi líbí zlatý retrívr a můj sen byl právě mít asistenčního psa, ale teď by mi už stačil na mazlení a do postele. Měl by se dobře jako Ema. Mámu by už ale asi odvezli do Bohnic, protože už teď to je Emička by chtěla tohle, Emička potřebuje tamto ... tak by to měla dvakrát. 😊

Ten druhý sen je cestovat. Hlavně bych se chtěla podívat do Řecka, protože mě zajímá, jak to tam vypadá, jaký tam jsou pláže, co dobrého tam vaří a je tam hezky. Je tam moře, teplo a taky by mě zajímalo, jestli tam jsou lidi jako jsem já, na vozíčku, a jak to tam vůbec funguje.